Horská chata Dvoračky v Rokytnici nad Jizerou, týdenní DH soustředění, nová sjezdová a freeridová trať, to je naše dovolená se Štěpánem. (report + apel: Noste chrániče a učte se inglish, obojí se vyplatí :-))

V sobotu 26.7. odpo vyrážíme z Boleslavi. Veze nás Mára svým oldschoolovým Fávem silverline. Sme rádi, protože původní plán zněl vyrazit v 5:25 vlakem z hlaváku… cesta by trvala 4 hodiny a obnášela by 4 přestupy. S plnou polní na týden pobytu na horách plus bajkovej matroš rovná se doost hustej punk.

Kolem čtvrté hodiny odpolední přijíždíme do Rokytnice. Hned po příjezdu dáváme pivko. Potřebujeme se trošku opít, abychom nevnímali drsnou cestu od Lovčenky na Dvoračky. Po výstupu z lanovky se z nás stávají vánoční stromečky… bereme na sebe všechnu bagáž a vyrážíme k našemu cíli, který je 2,5 km daleko s 250m převýšením. Mysleli sme si, že to bude drsnější, ale nakonec se to dalo přežít.

V neděli ráno si dáváme luxusní snídani na terásce. V 1140m nad mořem za krásného počasí… wow, sme z toho úplně vyplesklý. No nic, dojíme, bereme bajky a dáváme si sjezdíka z Dvoraček na horní stanici lanovky Horní Domky, kde se nachází start DH a FR tratě nově budovaného bikeparku Týda. Ráno stíháme pár jízd. Trať je od naší poslední návštěvy zase více poladěná a dost nás baví. Oběd řešíme v hospůdce u dolní stanice lanovky, která se jmenuje „Kamínek“… obsluha přátelská, ceny mírné a jídlo božské…co víc si může hladový bajker přát.

Pondělí 28.7… toť den, kdy má dorazit Petr a rozšířit tak naše řady downhillu-lačných. Po obědě ho tu máme. Panáček si to kráčí z parkoviště jen v kraťasech a tričku s XC škopkem na hlavě. Trošku ho špičkujeme, ať si aspoň veme dlouhej rukáv pro případ, když se rozseká… kdybych věděl, že to za pár hodin bude aktuální téma, radši bych mlčel… Druhou jízdu se Peťa rozsekává na největším skoku, letí přes řidítka, padá na hlavu a následně na záda… voláme horskou službu a ta následně rychlou… po rentgenu v hospitalu v Jilemnici se dovídáme diagnózu: 3 zlomené obratle!! Díky bohu nezanechá toto zranění žádné trvalé následky… Z mého pohledu je toto zranění dost zbytečné. Kdyby totiž měl Petr chránič páteře, mohl si s námi dát večer na Dvoračkách pivko. Berte tento odstavec jako můj apel na všechny bajkery, aby si uvědomili, jak důležité je používání ochranných pomůcek při ježdění. Mějte na paměti, že páteř a hlava je to nejdůležitější, co máme.

Úterý. Ráno se Štěpánem řešíme agendu spojenou s pořádáním závodů (to ostatně děláme každé ráno i večer…je to dost práce), čumíme na tv a vůbec zevlujeme. Sme po předchozím dni s úrazem ještě trošku rozsekaný. Před obědem ale opět vyrážíme na lanovku. Domlouváme se s Michalem Martínkem, který je šéf-stavitel zdejších tratí, že mu helfneme s poladěním trati. Chceme se mu totiž revanšovat za jeho vstřícnost. Potom co jsme se v pondělí večer vrátili z Jilemnice od Petra, nejezdila lanovka a tak nás Michal naložil i s kolama do káry a hodil až na Dvoračky. Takovou offroad jízdu jsem ještě nezažil...mazeccc. Thanx to Michal!!. V úterý odpoledne doráží moje Bajboja a její kámoška Swee. Swee je Malajka a mluví anglicky. Takže si dáváme masáž mozečků a snažíme se vyzvracet pár smysluplných vět… hlavně Štěpán válí, speciálně po 5 plzních a velkým becheru mluví jako native speaker, hehe…“I am dead“ a „nerozumím“… to jsou Štěpánovy nejpoužívanější fráze večera.

Středa, to je odpočinek od kola. Ráno odcházíme ze základny směrem do Rokytnice, kde máme zaparkovaný vůz. Nasedáme a jedeme za marodem do Jilemnice na návštěvu. Vypadá zase o fous lépe než předchozí den. Máme z něho radost. Po návratu frčíme lanovkou na Horní Domky, dále pak pěšky na Ručičky, Krakonošovu snídani a přes Pančavskou louku zpět na Dvoračky. Celková délka trasy cca 15 km.

Po jednodenním odpočinku od kola jsme se Štěpánem už pěkně nadržený a ve čtvrtek vyrážíme opět na bajky. Krásný počasí a super areál. Sme nadšení jako první den a trať, na které je z jezdeckého pohledu stále co vylepšovat nás stále baví. Navíc jsme po předchozím dni bez kol pěkně odpočatí a jezdí se krásně.

V pátek ráno se nám vůbec, ale vůbec nechce z postele. Dostavila se únava. Musíme ale vstát, abysme dostali snídani. Po snídani dáváme relax a nabíráme síly. Moje páteční ježdění je už pěkná krizovka. Ruce a vůbec celý tělo je už pěkně unavený. Ke konci dne raději neskáču žádný skoky. Uf, poslední jízda, rychlá točená Kofola, lanovkou nahoru a každodenní náročné tlačení bajků na základnu.

Sobota je posledním dnem našeho pobytu v Rokytnici. Ráno koukáme z okna a azurově čisté nebe předchozích dnů je minulostí. Z údolí se valí mlha a prší. No nic, jdeme na snídani a pak hned balit a vyklidit pokoj. Stejně jako první den dělám ze svého RB nákladní stroj a už si to pádíme do Rokytnice. Cestou dolů se naštěstí počasí trošku umoudřilo. Dorážíme do naší oblíbené hospody „Kamínek“ a začíná zase dost pršet. Ještě se nám nechce domů a tak zahajujeme zevl v hospodě s tím, že pokud přestane, půjdeme ještě jezdit. Tak se i stalo. Štěpán si dal čtyři jízdy. Mě se nechtělo do bláta a tak tu sedím na terásce a píšu tento report. Navečer házíme bajky a všechen matroš do káry a vyrážíme k domovu. Ještě se cestou stavíme za Petrem v nemocnici a hurá Boule.

Tak a to je vše. Krásné počasí, super vymazlená trať, která neomrzí ani po týdnu intenzivního ježdění, luxusní ubytování na jednom z nejlepších míst v Krkonoších. Takové bylo soustředění části boleslavského MBC DH teamu.

To Čárys: ne abys nám zase vyčóroval fotky jako minule, hehe…

See ya, Jirka.

Galerie všecky fotoz