…je čtvrtek 17. července 2008, 19:00. Nasedáme se Štěpánem do káry a konečně vyrážíme z Boleslavi. A kam že to dneska jedeme? Pro náš další prázdninový bike trip volíme Klínovec, kde se jede mistrovství republiky v naší oblíbené disciplíně, a sice DH.

Na Klínovec dorážíme kolem 23 hodiny. Na místě už je Sylvie s Nymšákama. Svoje depo rozložili téměř na vrcholu Klínovce (cca 1200m n.m.) a to byla podle Štěpána zásadní chyba. Byla tam trošičku zima, to je pravda. Ale není nic lepšího, než si uprostřed léta oháknout kompletní zimní výbavu do -10°C. Večer se lehce zakalilo, jen tak pro zahřátí samozřejmě, a šlo se spát. Ráno jsme se všichni probudili jako banda zmrzlejch hvn. Takovou permanentní kosu přes celou noc sem si už dlouho nedal… no ale punk is not dead, a tak jsme byli ráno se Sylvií jediní, kdo prosazoval variantu zachovat depo na tomto nehostinném místě po celý zbytek závodního víkendu. Nakonec byli ale všichni (včetně mě) rádi, že jsme se přesunuli cca o 400m níže, na dolní parkoviště. Oproti vrcholu zde vládla vskutku letní atmosféra.

Takže pro začátek dne trošku rošády s přestěhováním, ale odpoledne už sedáme na bajky a vyrážíme k lanovce. Ta je jedno-sedačková a jede dlouho, takže se nedá kecat a vzniká prostor pro nudu. Sylvie ale kecá furt a ani vetší vzdálenost mezi posluchači ji neodradí a jede si tu svou :-). V horní polovině je už vidět na trať, a tak cesta hore ubíhá svižněji.

Trať je lehce mokrá. V horní pasáži se jede po sjezdovce. Je tu poměrně dost traverzování a drncá to. Dále následuje lesní pasáž, jejíž název je Vancouver. Klidně by se ale mohla jmenovat peklo nebo tak nějak. Výjezd z Vancouveru je opět na sjezdovku s četnými kropenkami a spoustou terénních schodů. A pak už jen lesní cesta s několika odbočkami, potok, cesta do cíle a je to. V pohodě. I přesto, že zde není žádný velký skok, je trať jako celek dosti technicky náročná a hooodně dlouhá. Její sjíždění je ale moc příjemné a baví nás.

Během pátečního odpoledne se sjíždí zbytek depa, ve kterém bylo ve špičce snad přes 20 lidí, a začíná se kalit. Část z nás včetně mě je ale unavená jako pes a jde brzo spát. Toho využil ne úplně odhalený vtipný výtržník a polepil Štěpánovi auto stickerkama. „To je mi ale lulánek“, pomysleli jsme si Štěpánem, když jsme samolepky sundávali.

V sobotu kolem poledne vyrážíme opět na svah a chvilkami dost prší. Kořeny a šutry začínají být pěkně naslizlý a trať se místy mění v solidní klouzačku. Všechno zlé je ale pro něco dobré a člověk se aspoň naučí. Na závěr dne sem byl asi už moc drzej na svoje gumy a po nájezdu na kořen následuje smyk předního kola a držkopád. Toto slovo je na místě, protože sem si dal spánkem o hranu pařezu a pro jistotu sem tam stačil nacpat ještě rameno. Takže kreš jako prase. Zkoušim to, jak říká Štěpán, rozjezdit ještě jednou jízdou. Ta ale hraničí s parodií, tak na to kašlu a jdu celej od bláta do depa.

Neděle je ve znamení hlavního závodu. Zranění, doprovod a protestanti vyrážejí na kopec jako mohutná divácká podpora. Oproti předchozím dnům je počasí téměř na objednávku. Borci hoblujou trať jako o život, takže je opravdu na co se dívat.

Na závěr bych chtěl poblahopřát Honzovi Kubáčkovi, který jezdí pod licencí MBC freeride tamu v kategorii Expert. V nabitém startovním poli dokázal konečně dojet bez defektu stroje i sebe sama a obsadil vynikající 5. flek. Takže congratulation.

Toť tedy vše z uplynulého víkendu, který byl jako obvykle velmi náročný. Jo a udělal sem pár foteček, který je možno checknout v galerce.

See ya, Jirka.

Galerie všecky fotoz